Přistáli u břehů země bez hranic
jen horečku zlatou a jinak vůbec nic
než na řetězu touhy a velké naděje
že se na ně štěstí jednou usměje.
Kouli, kouli, kouli, kouli, maj.
Kouli, kouli, kouli, kouli, maj…

Přesíval jsem písek zlatonosné řece
od rána do noci a říkal si: „Přece
jednou se mé slunce z vody vykoulí
a nepůjde s těmi, co jenom smůly
kouli, kouli, kouli, kouli, maj.
Kouli, kouli, kouli, kouli, maj…

Nenašel jsem zlato, jen do úmoru dřinu
pana Colta zákon, kšeftaře a špínu
o zániku světa ječící kazatele
že si vezme ďábel ty, co zlaté sele
jako kouli, kouli, kouli, kouli maj.
Kouli, kouli, kouli, kouli, maj…

Tak jednoho dne vzal jsem šerifovi ženu,
stejně věčně křičel: „Jednou tě vyženu!"
Pastorovi koně pro mne a mou milou
jedou psanci nocí a nad sebou bílou
kouli, kouli, kouli, kouli, maj.
Kouli, kouli, kouli, kouli, maj…

Letí jako vítr zemí bez hranic
jen horečku z lásky a jinak vůbec nic
než na řetězu kousek malé naděje
že se na ně štěstí jednou usměje.
Kouli, kouli, kouli, kouli, maj.
Kouli, kouli, kouli, kouli, maj.
Kouli, kouli, kouli, kouli, maj.
Kouli, kouli, kouli, kouli, maj.